Oboroh: Žalmy I.
01.01.1991 | Petr Čáp (Recenze ROCK - POP 14/1991)
Tak jo, přiznávám. Vzal jsem si tuhle desku v redakci k recenzování úmyslně. Oboroh jsem znal už předtím, duchovně s nimi souzním a trochu jsem se bál, aby jejich křehká deska neskončila pod kopyty nekompromisních kritiků - rockerů. (Husí kůže mi naskočila, když jsem si představil, jak si skalní metalista Honza Martínek se zlověstným úsměvem kata Mydláře odnáší Oboroh na společnou popravu spolu s novou deskou Dády Patrasové...) To ovšem neznamená, že jsem byl předtím rozhodnut, že budu pouze chválit - k jejich starším nahrávkám jsem měl své výhrady. Právě proto jsem byl velmi zvědav, jak bude Oboroh znít ze své první LP desky. Ačkoliv jsem nechtěl opravdu pouze chválit, Oboroh mi svým bezchybným výkonem nedal k ničemu jinému šanci. Pointu tedy prozradím hned v úvodu. Jde o velmi vydařený debut.
Celkově je deska laděna spíše komorněji (místy až folkově), a to i za použití klasických nástrojů: kytary, basy, bicích, kláves. Ke zvukové pestrosti jednotlivých skladeb přispívá účast dechových nástrojů (z nichž zejména hoboj a saxofon dávají písním nový rozměr), sborů a vícehlasů.
Před Oborohem stál, ještě dříve než vykročili, obtížný úkol. Jak se vzhledem ke zvolené biblické předloze vyrovnat s rytmem a melodií. Přestože většina žalmů je přímo určena pro zpěv, původní rytmika skrytá ve verších hebrejského originálu se překladem zákonitě ztrácí. Použití obvyklého modelu sloka - refrén, je také s přihlédnutím k použité předloze částečně mimo hru. Opakuji - částečně, protože např. v první části Žalmu 107 můžeme za refrénový nápěv považovat opakování verše "A když ve svém úpění volali k Hospodinu, zachránil je z tísně". Podobně pak v Žalmu 8 je absence melodií podporujícího nápěvu nahrazena sborovým opakováním úvodního verše. Neúčast silného rytmu a pevnější struktury přináší při poslechu potěšení těm, kteří mají v oblibě překvapení, zvraty tempa apod. - prostě těm, kteří nemají rádi hudbu, u níž vědí, co je čeká v příštích taktech.
Desku otevírá Žalm 60, v jehož úvodu řízné vojenské bubny a píšťaly upozorňují na skutečnost, že slova pocházejí z pamětního zápisu krále Davida vyprávějícího o válce s Aramejci a snad i na fakt, že život s Bohem není jen samá pohoda, ale že nás v něm čeká i řada bojů. Takřka rhytm-and-bluesově pojatý Žalm 14, bez pauzy, organicky přechází v Žalm 126. Stejně organicky jako se mění uvažování člověka, který pochybuje o Bohu ("Bloud si v srdci říká - Bůh tu není" Žalm 14), a když to, o čem pochyboval, později nalezne (Hospodin změní jeho úděl - Žalm 126:1), jsou "jeho ústa naplněna smíchem a jazyk plesá" (2.126:2).
Na každé straně desky je pět úprav žalmů a předpokládám, že šlo o koncepční záměr, když A - strana obsahuje spíše žalmy, které v naříkání volají k Bohu s problémy a obavami a B - strana je pak věnována chválám a oslavám Hospodina. Úvodních 12 a půl minuty druhé strany obsahuje ve dvou částech zhudebněný Žalm 107. Textově se jedná o klíčovou skladbu desky. Žalmista zde vypočítává nepříznivé situace, do nichž se lid dostal, a "...když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně". V textu můžeme zachytit i důležitou paralelu, vedoucí do novozákonní doby. Verše 19-21 hovoří o slovu, které Hospodin seslal, aby je uzdravil a zachránil z jámy (tj. z věčné smrti). Tím slovem je Ježíš Kristus (viz. Janovo evangelium 1:1). Desku uzavírá zpěvný, modlitební Žalm 8, v němž uslyšíme dětský sbor. Na úplný závěr připadla veselá, osmatřicetivteřinová, takřka taneční úprava Žalmu 133 "Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně!"
Je velmi málo naprosto bezchybných desek. Ani Oboroh není výjimkou. V druhé části Žalmu 107 se autorovi hudby Stanislavu Klecandrovi podle mého názoru nepodařilo zcela překlenout rytmickou disproporci a také zpěv působí poněkud nasládle. Ve stejné skladbě mám pocit i jakéhosi aranžérského "tápání". Dále mi trochu vadí i dětské sborové hlásky v Žalmu 8, a také podivně useknutý závěr Žalmu 126.
Jinak je celá deska (včetně obalu Jiřího Vovese) velmi kvalitní a všem, kteří hudbu neberou pouze jako kulisu, ale přemýšlejí i o slovech, ji mohu vřele doporučit.