Oboroh - Ve věci probuzení
01.05.2010 | Milan Tesař - Katolický týdeník, květen 2010
Skupina Oboroh zní na svém novém CD Ve věci probuzení syrověji než kdy dříve. Snad poprvé za více než 20 let své existence nemá v sestavě žádný čistě melodický nástroj (saxofon, hoboj, housle nebo cello). Přesto nejde o čistě rockové album.
Nálada jednotlivých písní kolísá od křehkého folkrocku (S tebou) přes vtipné přiblížení ke country (Nebill) až k tvrdšímu bigbítu (Gazela). U mikrofonu se střídají zakládající členové Slávek Klecandr (kytara) a Roman Dostál (klávesy), jednou si sólo zazpívá staronový člen Jaroslav Jetenský a ve sborech dostane slovo i bubeník Libor Ježek. Zpívají tedy všichni členové a i po hudební stránce - navzdory zeštíhlené sestavě - zní kapela přesvědčivě a sehraně.
Texty, které až na jednu výjimku pocházejí z pera Slávka Klecandra, jsou sice na první poslech civilní, avšak obsahující více či méně skryté narážky na to, co nás přesahuje. Jejich intenzita se postupně zvyšuje, a tak zatímco v úvodních dvou písních sledujeme konflikt mezi civilizací a divokým zvířetem (Gazela), resp. vztah jednoho člověka k druhému (S tebou), v dalších skladbách se nám před očima vynoří obrazy stáří (Návštěva), posledního soudu (Sníh), smrti (Kdesi) či hledání cesty ven z hrobu (Nebill), které v závěru alba korunuje nadějeplné zvolání: „Pane můj, při mně stůj.." (Padá noc). Dvě písně se zbytku alba vymykají, a přitom tvoří jakési shrnutí celé současné tvorby Oborohu. Autorem první z nich (Kdesi) je baskytarista Jetenský, jehož melodie je reakcí na předčasný odchod jeho dcery Kristýny. Text Slávka Klecandra (kmotra Kristýny) obsahuje temné, a přesto krásné obrazy smrti, noci a bezčasí („Je kdesi meč, který anděl uhasil / a za práh brány odložil / Je kdesi čas, ve kterém jsem kdysi žil"), mezi nimiž prosvítají záblesky slunce a nového probuzení. S tím rezonuje i skladba Vladimíra Merty „Kejklíři" se sloganem „Kejklíře živí rány / víno a slovo Boží", kterou skupina přetavila k obrazu svému a obohatila ji svými sborovými zpěvy.
Navzdory mnoha pochmurným obrazům, které na albu najdeme, prožívá Oboroh šťastné období. Pánové jsou sehraní a sezpívaní, Slávek Klecandr píše nové písně, a dokonce po letech zhudebnil několik žalmů. Ty by prý kapela chtěla (možná už za rok) zařadit na své další album. Je tedy z čeho i na co se těšit.