Oboroh - Nocí mořem
13.02.2007 | Petr Střešňák - Katolický týdeník, Perspektivy, 13. února 2007
Všichni to tak či onak známe - někdy na nás prostě dolehne život plný povinností a ne vždy příjemných střetů, jsme bez jiskry, přetažení a podráždění. Není divu, že tehdy zatoužíme po setkání, že pocítíme potřebu pobýt s někým, komu dobře rozumíme a v jehož společnosti se zklidníme a nadechneme. Že dobrý přítel není okamžitě k mání? Kdo má rád bigbít, který není jen primitivní řachandou, může si pro vyřešení zmíněné situace pořídit nové CD skupiny Oboroh. Určitě nebude zklamán.
Album s názvem nocí mořem nahrál Oboroh ve zlínském Studiu "V" po osmileté odmlce a pětice muzikantů se na něm obešla bez hostujících hudebníků i všelijakých studiových eskamotáží. Aranžmá se tak neliší od koncertních vystoupení a výsledkem je vítaná autenticita. Album je dramaturgicky sevřené, má zjevnou osnovu. Celé jej otevírá instrumentální skladba Ave, maris stella, tok přemýšlivých a naléhavých písní pak v pravou chvíli ozvláštní rozverný Anděl, dokazující, že Oborohu není cizí ani ironie a upravený song Boba Dylana This wheeľs on fire - jako připomenutí hudebních kořenů skupiny. Poznávacím znamením i předností Oborohu je prolínání dvou odlišných sólových hlasů. Kytarista Slávek Klecandr, autor většiny hudby a všech českých textů, zpívá civilně a vřele, občas přechází až do šepotu. Klávesista Roman Dostál je zase naprosto unikátní ve své expresivitě a jeho zpěv jde opravdu pod kůži.
Zvláštní pozornost si zasluhují Klecandrovy texty. Právem lze hovořit o rockové poezii, o současné poezii. Klecandr básnivým jazykem, srozumitelným ovšem, bez houštin "neprůchodných" metafor, předkládá příběhy a pocity dnešního člověka. Texty jsou plné tázání a tísní, nesklouzávají však do dekadentních či nihilistických poloh, naopak - prosvítá v nich zakoušená oprávněnost křesťanské naděje. A když v závěru alba zpívá ...ať už osud kamkoli nás vyhostí / jsme trosečníci v moři milosti - dostaví se definitivně výše zmíněný pocit setkání s dobrým, empatickým přítelem.
Skupina Oboroh existuje již téměř dvacet let. Pro jedny je to "jasná klasika", pro mnoho potenciálních posluchačů je však stále neobjevená. V jistém smyslu jí rozhodně nepomáhá nálepka křesťanské kapely. Nejde jen o to, že většině Čechů vadí všechno "křesťanské"; s křesťanskou hudbou je to ještě komplikovanější. Ten pojem totiž zavádějícím způsobem splývá s různými nadšenci, kteří za pomoci několika akordů rytmicky vyznávají, že Ježíš je náš Pán, má nás moc rád apod. Nic proti tomu - ale srovnávat tyto produkce se skutečným uměleckým hledáním prostě nejde. Vím dobře, proč se o tom zmiňuji. Oboroh hrál už mnoho let, než jsem se s ním seznámil a následně začal pátrat po jeho diskografii.
Zasvěcenci vědí, že skupina Oboroh na sebe počátkem devadesátých let upozornila zhudebňováním biblických žalmů. Zvláště druhé album, nazvané Spatřujeme světlo, je neobyčejně zdařilé a patří k tomu nejlepšímu, co z moderní hudby vůbec znám. Rád proto připomínám i toto nadčasové dílko.
Závěrem popřejme Oborohu vnímavé posluchače - a vnímavým posluchačům Oboroh.