Oboroh - Kámen
01.09.1996 | Josef Sanitrák, Recenze AD 1996/9
V pořadí třetí legální pomník Oborohu (nepočítáme-li záznam živého vystoupení se Sváťou Karáskem) je víc, než jen splněným očekáváním. Je bonbónkem pro všechny věrné a také odpovědí pochybovačům, kteří tvrdili, že po vyčerpání žalmů už kapela nebude mít co hrát.
Už úvodní Vítr prozrazuje, že nejde o projekt jediné ruky skladatele Slávka Klecandra. Ten tu totiž otextoval melodii bubeníka a zpěváka Romana Dostála, v níž do nás vlije naději starozákonního očekávání větrů, které vzbouzí Ezechielovo údolí suchých kostí, poté novozákonně a po dylanovsku varuje před všedností pokušení, dále se svěří s rozvodovou intimitou v hitovém reggae Co ti zjeví moje oči atd. Slávek je zkrátka a dobře nejméně stejně dobrým textařem jako skladatelem, a i díky tomu je Oboroh najednou osobnější a posluchači bližší. Najdeme tu samozřejmě i nějaké žalmy, dvakrát Karáska a přearanžované renesanční skladby.
I v samotné muzice hned zpočátku zaslechneme nové barvy: klávesy, foukací harmoniku a především skvělé housle v rukou nové členky souboru Vendulky Roklové. Na desce dále hostují i exOborozi Jarda Jetenský (elektrická kytara) a Vašek Klecandr (saxofon, flétny), na deskách ještě nehrál také cellista Viktor Martínek, takže jde o jakousi oboroží kapelu hvězd. S novým obsazením Oboroh zjevně chytil druhý dech, neboť kromě zmíněných změn jsou i aranže promyšlenější a jdou víc po hudbě než po intelektualismu, jak tomu bylo v jednom z předchozích období skupiny. Jde také o první album kapely, které vychází u křesťanského vydavatelství a k úvodnímu Větru se vyrábí i videoklip. Zbývá jen vyzradit, že křest desky za kmotrovství Vlasty Redla proběhne 27. září v pražském sále Akropolis.