Když hořké vody sládnou, Oboroh - Marah
01.05.1999 | Jiří Moravský Brabec, FOLK - COUNTRY květen 1999
Skupina Oboroh má pověst křesťanské (a ještě přesněji evangelické) folkrockové kapely a po dvou deskách Žalmů a Nebeské kavárně se Sváťou Karáskem se té pověsti není co divit. Nová deska Marah má sice biblické pojmenování oázy s hořkou vodou, která díky Hospodinově radě Mojžíšovi zesládla, ale ze třinácti písní se explicitně náboženský obsah objeví jen v menšině - Hořící dítě je Southwellova básnická alegorie o oslyšené Ježíšově nabídce každému člověku, Listopad Klecandrovo rozsáhlé a komplikované vidění charismatické osobnosti Jana Milíče z Kroměříže, předchůdce Husova ve výtkách kněžstvu a řádům, velkého kazatele a nápravce padlých žen.
V dalších písních je sice velmi často patrné jakési křesťanské vidění světa, odkazy na étos věřícího člověka a poměřování věcí a činů z tohoto úhlu, ale jsou to především písničky o člověku a myslím, že kdo neví a nebádá, ani nenajde biblickou inspiraci.
Deska je složená ze tří částí - ta první přes střídání různých nálad vrcholí radostnou písní člověka žijícího čistý jednoduchý život v komplikovaném světě - Bílá noc, černej den - asi největším hitem alba. Pak následuje jakási meditativní část (skvělá hostující Blanka Táborská hledá prostory za slova ve vokálech Územím ticha, překvapivě je pojatá Dylanovka Knockin on Heaven's Door a konečně onen Listopad) a v závěrečných dvou písních přijde jakési uvolnění z poznaného.
V Stanislavu Klecandrovi vyrostl Oborohu vynikající autor - jak muziky, tak především textů. Jsou různorodé, ale záviděníhodné a dějiny Oborohu jsou důkazem velkého rozvoje tohoto talentu. O něco horší je Klecandr zpěvák, který už asi dosáhl svého zenitu a jakkoli zpívá dobře a promyšleně, přimlouval bych se za větší prostor pro druhého zpěváka skupiny Romana Dostála, jehož neobyčejný hlas "to má v sobě", ne nepodoben kdysi Pavlu Husárkovi z Fleretu.
Muzika se opírá o rockový spodek (bicí, baskytara, kytara), zhutněný většinou ještě violoncellem a zdobený kromě houslí (asi v polovině skladeb) především dechovými nástroji (saxofony, občas klarinety, hoboj) a plochami kláves. Těží především z angloamerické hudební kultury, ale s invencí - vzorově třeba právě v onom jedenáctiminutovém Listopadu rozvede postupy blues.
Myslím, že se touto deskou rozšíří počet oveček, které by se mohly k takovému Oborohu uchýlit.