Recenze

Slávek Klecandr: Pátý pád

1. 5. 2014 | Milan Tesař – radio Proglas, květen 2014

Pátý pád je druhé sólové album Slávka Klecandra, písničkáře a kapelníka skupiny Oboroh. Má podtitul Live 2013 a přináší výběr z koncertních nahrávek pořízených v různých českých městech.

Slávek Klecandr je už více než čtvrt století kapelníkem skupiny Oboroh. V jejím repertoáru najdeme starozákonní žalmy (z nich kapela sestavila už tři celá alba), Slávkovy autorské písně, starší i novější písně pašijové (viz album Šel přes potok Cedron k hoře) a také písně adventní (z nichž se bude skládat příští CD Oborohu). V roce 2000, v době, kdy Oboroh nebyl příliš aktivní, natočil Klecandr sólovou písničkářskou desku Protější břeh. O třináct let později přichází s dalším sólovým albem, avšak kontext je tentokrát úplně jiný. Oborohu se totiž daří - vždyť v posledních letech chrlil jednu desku za druhou a čtyřčlenná sestava zůstává od roku 2008 beze změn. Přesto Klecandr pravidelně dál vystupuje i jako sólový písničkář a právě tuto tvář své tvorby a svého setkávání s posluchači chtěl zaznamenat na stříbrný kotouček. „Lákala mě představa intimity sólových koncertů. V kapele máš šanci se na chvíli schovat za spoluhráče a trochu vydechnout. Když stojíš na pódiu sám, tuhle možnost nemáš," řekl v rozhovoru pro Katolický týdeník. A aby otisk této intimity byl co nejvěrohodnější, rozhodl se pojmout své druhé sólové album jako výběr z aktuálních koncertních nahrávek.

Pátý pád je jakýmsi Slávkovým „best of". Něco přes polovinu alba tvoří skladby, které známe z desek Oborohu, ať už jsou to žalmy (zde Žalm 39, Žalm 139, Žalm 121 a nejznámější Žalm 8), nebo autorská tvorba (Jako Jonáš, Sníh, Advent, Čtyřicátá noc, Bílá noc, černej den, Trosečníci). První Klecandrovu sólovou desku připomíná píseň Princezna spí, od svého oblíbeného Svatopluka Karáska Slávek vybral Podobenství o zrnu a koukolu. A přidal několik novinek - radikálně upraveného Michnu z Otradovic V ulicích, vánoční Hvězdu s hudbou kolegy z Oborohu Romana Dostála, několik instrumentálek, vlastní píseň s názvem Svině a na konec modlitbu Otče náš, kterou zpravidla uzavírá i koncerty.

Třebaže Slávek na albu Pátý pád hraje výhradně na akustické kytary a občas na foukací harmoniku (tím se novinka liší i od bohatěji aranžované studiové desky Protější břeh), je výsledek až překvapivě pestrý. Toho autor dociluje nejen vhodným řazením písní (hudebně i tematicky - od starozákonního Jonáše po křesťanskou Modlitbu Páně), ale také drobnými nuancemi svého hlasu a různými pojetími hry na kytaru. Zatímco v Oborohu má Klecandr kolegu Dostála, s jehož chraplavým hlasem se jako vypravěč skvěle doplňuje, zde je pouze sám za sebe. Jeho hlas výborně ladí s rozjímavým obsahem žalmů (zvlášť Žalm 39 je krásně zazpívaný), ale i s nadějí písně V ulicích nebo s „folkovou vypalovačkou" Trosečníci. Píseň Advent, jednu ze Slávkových nejsilnějších, mají fanoušci Oborohu spojenou s hlasem Romana Dostála. Slávkova barva jí také slušel, jen v tomto případě zní „naléhavý hlas" o něco méně naléhavě. Podobně v písni Bílá noc, černej den citelně schází sborový zpěv ostatních členů Oborohu.

Jako výborný kytarista využívá Klecandr různých poloh hry. Hraje melodicky, harmonicky i rytmicky, na ploše celého alba se stále znovu vrací ke svému oblíbenému blues. Bonusem je pak skvělý zvuk nástroje, který u koncertních nahrávek není vždy samozřejmostí.

Pátý pád už ze své podstaty (výběr nahrávek z různých koncertů a různého charakteru) nemůže být tak tematicky sevřený jako většina desek Oborohu. Kompaktnost mu však dodává pevné spojení písničkářova hlasu a hry. A také téma „pátého pádu". Jak zdůrazňuji ve sleeve-notu, který jsem k albu měl čest psát, celé album je zprávou o drobných dialozích s posluchači. To je horizontální linie. Tu pak logicky doplňuje linie vertikální, rozhovor s Bohem - ať už slovy starozákonních žalmistů, nebo slovy, která učil Ježíš své apoštoly: „Otče náš, jenž si na nebesích..."