Recenze

Oboroh: Vane, kde chce (Velikonoční a svatodušní písně)

12. 3. 2018 | Milan Tesař - Radio Proglas, březen 2018

Víra je možná Ticho Bílé soboty

Skupina Oboroh vydala po albech pašijových a adventních písní kolekci skladeb velikonočních a svatodušních. Po roce 2010 zažívala skupina Oboroh velmi plodné období. Krátce po sobě tehdy vydala nové autorské album Ve věci probuzení, třetí sbírku zhudebněných žalmů Pozvedám své oči k horám a pásmo pašijových písní Šel přes potok Cedron k hoře. Na něm se střídaly kvalitní autorské písně kapelníka Slávka Klecandra s tradicionály a písněmi ze starých kancionálů. Podobný model si Oboroh vyzkoušel v roce 2014 s adventním materiálem na albu Znovu poprvé a nyní vstupuje symbolicky potřetí do téže řeky s písněmi na téma Kristova vzkříšení a seslání Ducha svatého. Kolekce Vane, kde chce opět vznikla podle osvědčeného modelu, ale přitom přináší i nové prvky, zejména v aranžích a v účasti zajímavých hostů. Přesně deset let hraje Oboroh v nezměněné sestavě – po boku zakládající dvojice Slávek Klecandr (kytara, zpěv) a Roman Dostál (klávesy, zpěv) stojí Jaroslav Jetenský (baskytara, kytara), který se do kapely po pauze vrátil v roce 2008. A za bicími sedí už od roku 2002 Libor Ježek. Chybějící melodické nástroje, které kdysi k Oborohu neodmyslitelně patřily, nahrazuje v posledních letech Roman Dostál klávesami, ale na novém albu se v roli hostů objevují jak někteří bývalí členové skupiny (na housle Vendulka Roklová-Ježková, na hoboj Jan Áda Šebesta), tak další hráči (flétna, trombón, fagot). A právě aranže s houslemi a dechy zdobí úvodní skladbu alba Ticho Bílé soboty, která je tematickým mostem mezi pašijovým příběhem a velikonoční radostí a která by se svou silou mohla připojit k nejsilnějším písním skupiny, jako je Advent, Getsemane nebo třeba dávný hit Vítr na motivy Ezechielova proroctví. Hlas Romana Dostála je stále stejně naléhavý, mimořádně silná je opět básnická výpověď Slávka Klecandr, pro nějž je „ticho Bílé soboty“ možnou odpovědí na otázku „Co je víra?“. Album jako celek vzniklo podle schématu známého z předchozích dvou kolekcí. Staré písně (například Bůh náš všemohoucí ze 14. století) se střídají s autorskou tvorbou Slávka Klecandra a Romana Dostála a také se zhudebněnou poezií. Vroucí modlitby střídají rockové skladby s texty psanými obecnou češtinou. Dostane se opět i na tvorbu Svatopluka Karáska (píseň Kristova návštěva v pekle ostatně zazněla už na Karáskově albu s Oborohem z roku 1992) a také na další zhudebněný žalm (Žalm 51), který ladí se svatodušním poselstvím druhé poloviny alba („Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svatého mi neber!“). Úpravy se pohybují od meditativní polohy (Jezu Kriste, náš přeslavný Králi) po mohutný zvuk středověké latinské Iam Christus ab inferis s rockovou rytmikou, trojicí trombónů, fagotem a hobojem. Oboroh tedy mluví různými hudebními jazyky a přitom lze všem rozumět. Vpravdě svatodušní poselství. Je otázka, zda Oboroh bere album Vane, kde chce jako završení trilogie, nebo zda plánuje ještě vánoční album. Téma, které už před dvaceti lety na albu Marah předznamenala zhudebněná báseň anglického jezuity ze 16. století Roberta Southwella Hořící dítě, by za nevšední zpracování také stálo.

 Milan Tesař (Radio Proglas)